Tears stream down on your face

Znáte ten pocit....jakoby část vašeho srdce byla prázdná. Toužila po něčem, co si pamatuje ty chvíle, plné štěstí, bezpečí, lásky, ale nemůže toho dosáhnout znovu. Tolik po tom touží, ale neví, kde to hledat. Všechno v přítomnosti se hroutí, nikdo mu nerozumí. Vypadá to, že pro každého je jen smítko na podlaze. že lidé umí jen posuzovat, soudit a kritizovat. Je schované v prázdné temnotě a jen pomyšlení na to něco říct ho děsí, protože má tolik zkušeností s lidmi, kteří se drží svých dogmat, předsudků, pravidel. A tohle se musí, jinak jsi divnej. A když neděláš tohle, jako bys nebyl.. A když teď zůstaneš tak jsi úplně ztracen. A když nemluvíš...ooo jaká špatnost. Musíš, nesmíš. Nic nevíš, jen to co říkám já je správné. 

Tak jsem si koupila knížku Přestaňte být hodní, buďte sami sebou aneb Jak být s druhými a přitom zůstat sám sebou od Thomase d´Ansembourga. A tento francouzský pán popisuje, že už od malička jsme vedeni k tomu skrývat svoje pocity a potřeby. Když se zlobíme, když jsme šťastní, pamatuju si, jak jsem za to dostala vždycky vynadáno. A dokonce i teď....slyším odevšud a ode všech co bych měla dělat, ale když vyslovím svojí potřebu, jsem hned špatná a nezasloužím si lásku ani pozornost ostatních. A pak už přijde jen strach...a popírání vlastních potřeb. Ale na světě jsme jen jednou a jediné co bychom opravdu měli je starat se hlavně sami o sebe a o své potřeby a svůj pocit štěstí, protože co jiného je důležitější????

A tak srdce cítí štěstí jen z minulosti, z těch pár krásných vzpomínek. U něj v náručí, teplo, bezpečí, láska, klid, teplé světlo, pozornost, radost....doteky...

Ale minulost se nevrátí...a tak přicházejí slzy....a bolí to tolik to tlačí a tíží...

A srdce vkládá naději do těchto pocitů, nikomu a ničemu jinému už nevěří a ví, že musí zkoušet dál, ale neví jak a bojí se...těch druhých, sebe...

Vztahy jako magnety

Často se mi stává, když poznám nového člověka, že cítím jakousi jeho energii. Která mě buď přitahuje nebo velmi odpuzuje. Snad nikdy se mi nestalo, že by mě lidská bytost nijak neovlivňovala."Byla ke mě neutrální". A projevuje se to různými příznaky. Například cítím radost, jakousi spřízněnost, jakoby moje srdce plesalo a bylo rádo, že tento člověk vstoupil do mého života. Většinou se usmívám celou dobu, co jsem s ním a ani nevím proč. Na druhou stranu mám někdy takové pocity, že bych okamžitě zmizela z místnosti. Hrdlo se mi stáhne, skoro nemůžu mluvit. Připadám si svázaná a nemožná volného pohybu. Nevím, jak to máte vy, ale myslím si, že každý na každého nějak působí. I když jsme to v dnešním světě možná přestali vnímat. Jsme pořád ve stresu, nad svými existenčními problémy a zapomínáme se koukat kolem sebe, samotným lidem do tváře, vnímat jejich energii.

I já jsem zahlcena svými myšlenkami a přestávám vnímat tuto chvíli. A to pak poznám člověka a v našem vztahu vnímám jen sama sebe. Tak nemůžu dotyčného poznat a zjistit, jestli chci aby patřil do mého života nebo ne. A pokud už ho znám delší dobu a myslím si, že jsem ho dobře poznala, začnu možná víc vnímat tu jeho energii. A zjistím, že se s tou mojí vůbec neshoduje a začnu pociťovat ony špatné pocity. Vidím to jako magnety, které se začnou odpuzovat. Ale je to zvláštní, když se magnet otočí, začne se k vám opět přibližovat. :)

Proto věřím tomu, že lidé se mění a s tím i jejich energie. Stačí se jen zastavit a vnímat. :)

Zdraví

Markét:)

Příběh o krtečkovi

Chodím z práce většinou kolem čtvrté hodiny ranní. Nikde nikdo a všude je bezvadný klid. Pouliční lampy osvětlují vysoké stromy a město dýchá svým nočním životem. Klid můžete cítit ve vzduchu, který je jakoby vyčištěný od všedních dnů. A když je obloha jasná a jsou vidět hvězdy a měsíc, zakloním hlavu nahoru a pociťuji úžas nad světem.  Často mám strach ze stínů, které lampy vytvářejí uvnitř keřů podél cesty. Tráva vypadá jako osvícený koberec v luxusním hotelu. A v těchto chvílích, kdy jdu ze zastávky domů, občas potkávám jednoho krtečka. Ne vždy chodím stejnou cestou a tak ho potkám na různých místech. Poprvé mě vyděsil, když se rozběhl z tmavého křoví na trávu. Podruhé se jen tak proháněl pod lampou po trávě. A potřetí jsem si ho všimla u vchodu, jak shání nějaké brouky. Vždycky ho slušně pozdravím a chvíli ho pozoruji, jak je úžasný.

Ovšem dnešní den vzalo naše přátelení za své. Potkala jsem ho totiž na silnici, kde dojídal nějaké zbytky, které lidé pravděpodobně vyhodili z auta. Zbytky byly v igelitovém pytlíčku. Tak jsem na něj spustila bandurskou co ho to napadá svačit uprostřed cesty. Igelitku jsem odkopla na trávu, ale nějaké zbytky na silnici pořád zůstaly, snažila jsem se je trochu odstranit, aby je nechal být. Pořád tam stál zakuklený ze strachu. No tak mu povídám: „Krtečku nestůj tady nebo tě přejede auto, běž se schovat do trávy.“ Neposlouchal. Tak jsem do něj strkala větvičkou a doufala, že ho to moc nebolí. Taky nic, tak jsem čekala, dokud neodejde. Asi to pochopil a odkráčel na trávník u cesty.

Cítila jsem se velmi dobře jako bych zachránila někomu život. Ten den odpoledne jsem šla běhat na ovál a cestou zpátky byl na tomtéž místě krteček rozjetý, orgány už mu užíraly mouchy. Poučení je takové: „Jestli se budeš za každou cenu honit za kusem žvance, může to být také jistá smrt.“ Neboli vychutnávejme život, uvědomujme si, co jíme a jezme to pomalu, koukejme kolem sebe a nenechávejme se vystrašit. Všechno, co potřebuješ, máš právě teď. Tak buď šťastný.

Hello

Hello people, my name is Markéta and I live in Prag. I decided start my blogging because I like reading and writing. Beside that I am interested in many areas like cooking, health, problems with guys, spirituality, meaning of life.

I am 23 and I am still student. A few last years I was thinking about school. If it is good for me. I always wish to have my own enterprise and school is not helping me at all. Sometimes I have this feeling that school take all my energy. Because I am financially addicted to my parentes I can ´t just quit. But on the other side this is just other excuses which I have a milion. So other reason why I started blogging is that I can know myself better and stop excusing. Also I am very sorry about my english. :D Please feel free to correct me!!!!

My native language is czech so some sentence may not make sense to you!! :D I will try my best!

At the beginning I would like to introduce some of my thoughts which I have taken from different authors.

In my opinion they are true and working in the world. :

1. Whatever is happening to you, it is good because it is exactly what you need.
2. Past and future do not exist. There is only one and it is this moment = The Now.
3. Whatever is happening to you, how people behave to you etc., it is only your mirror and you should learn from that.
4. Nothing happens just by chance.
5. Everything is possible.
6. The movement is health, movement is life.
7. Everything you wish will come true one day.
8. Every though you think, whether negative or positive, will materialize.
9. Don´t be afraid to say no and don´t waste your life with someone or something, what don´t serve you for good.
10. We are 3 = heart, body and brain.

Ahoj

Ahoj, jmenuji se Markéta Kopecká, je mi 23 let, bydlím v Praze. Narodila jsem se v Děčíně, kam pořád jezdím za rodiči do paneláku v Březinách. Ve stejném paneláku bydlí i moje dlouholetá "láska", nyní bych řekla spíš noční můra, Milan. 

Na začátek bych ráda představila několik mých myšlenek, které jsem převzala od různých autorů, ale podle mě fungují ve světě, a když možná budu psát jejich opak, tak na ně stále pamatuji. 

1. Cokoliv se Ti děje, je dobré, protože je to přesně to, co potřebuješ.
2. Minulost, budoucnost neexistují. Je jen jedno a to tento okamžik.
3. Cokoliv se Ti děje, jak se k Tobě lidé chovají atd., je jen Tvým zrcadlem a máš se z toho poučit.
4. Nic se neděje náhodou.
5. Vše je možné.
6. Pohyb je zdraví, pohyb je život.
7. Vše, co si přeješ se jednou vyplní.
8. Vše na co zaměřuješ své myšlenky, ať v negativním či pozitivním smyslu se zhmotní.
9. Neboj se říci ne a neztrácej svůj život s někým nebo něčím, co Ti neslouží k dobrému.
10. Jsem 3 srdce, tělo a mozek.