Příběh o krtečkovi

Chodím z práce většinou kolem čtvrté hodiny ranní. Nikde nikdo a všude je bezvadný klid. Pouliční lampy osvětlují vysoké stromy a město dýchá svým nočním životem. Klid můžete cítit ve vzduchu, který je jakoby vyčištěný od všedních dnů. A když je obloha jasná a jsou vidět hvězdy a měsíc, zakloním hlavu nahoru a pociťuji úžas nad světem.  Často mám strach ze stínů, které lampy vytvářejí uvnitř keřů podél cesty. Tráva vypadá jako osvícený koberec v luxusním hotelu. A v těchto chvílích, kdy jdu ze zastávky domů, občas potkávám jednoho krtečka. Ne vždy chodím stejnou cestou a tak ho potkám na různých místech. Poprvé mě vyděsil, když se rozběhl z tmavého křoví na trávu. Podruhé se jen tak proháněl pod lampou po trávě. A potřetí jsem si ho všimla u vchodu, jak shání nějaké brouky. Vždycky ho slušně pozdravím a chvíli ho pozoruji, jak je úžasný.

Ovšem dnešní den vzalo naše přátelení za své. Potkala jsem ho totiž na silnici, kde dojídal nějaké zbytky, které lidé pravděpodobně vyhodili z auta. Zbytky byly v igelitovém pytlíčku. Tak jsem na něj spustila bandurskou co ho to napadá svačit uprostřed cesty. Igelitku jsem odkopla na trávu, ale nějaké zbytky na silnici pořád zůstaly, snažila jsem se je trochu odstranit, aby je nechal být. Pořád tam stál zakuklený ze strachu. No tak mu povídám: „Krtečku nestůj tady nebo tě přejede auto, běž se schovat do trávy.“ Neposlouchal. Tak jsem do něj strkala větvičkou a doufala, že ho to moc nebolí. Taky nic, tak jsem čekala, dokud neodejde. Asi to pochopil a odkráčel na trávník u cesty.

Cítila jsem se velmi dobře jako bych zachránila někomu život. Ten den odpoledne jsem šla běhat na ovál a cestou zpátky byl na tomtéž místě krteček rozjetý, orgány už mu užíraly mouchy. Poučení je takové: „Jestli se budeš za každou cenu honit za kusem žvance, může to být také jistá smrt.“ Neboli vychutnávejme život, uvědomujme si, co jíme a jezme to pomalu, koukejme kolem sebe a nenechávejme se vystrašit. Všechno, co potřebuješ, máš právě teď. Tak buď šťastný.