Tak jo.
je skoro devet večer, dítě spí, konečně mám čas na psaní, už o tom přemýšlím tak dlouho, chci psát, chci dělat lidem radost, chci se seberealizovat, tolik toho chci, mám ale pocit že vůbec nic neumím, ale vůbec vůbec, na jednu stranu jsem tak vzrušená, že můžu psát, ale na druhou stranu jsem už teď zklamaná , že nic nedokážu, že jsem k ničemu. ha potřebovala bych se naučít psát všema deseti, možná potom bych byla dost dobrá, potřebuju toho jěště tolik nastudovat, abych mohla něco smysluplného psát. Potřebuju se vždycky inspirovat a až pak můžu psát, takhle z ničeho nic nevymyslím. Mám strach.
Napsala jsem si do poznámek o čem jsem chtěla psát, ale těď si vubec nepamatuji, o čem to vlastně bylo. A bylo by to vůbec pro lidi zajímavé? Nikoho přece nezajímá, na co se sama sebe ptá nějaká Markéta. Na co myslí. Co vlastně ví. Markét, co vlastně víš a chceš lidem říci? Samé ty špatné věci, co se ti v životě staly, nebo spíš, které sis zavinila sama a pak z toho psát nějaké ponaučení?
Jedna stránka mne říká, že je to blbost a druhá je nadšená. :D Ha tak která je intuice a která je jen ten rozum. No ti slavní, chytří, vědomí říkají, že ta rozumová stránka, je vždycky ta negativní.
Tak jdem na to.
Ale člověk asi musí mít nějakou strukturu ne? Nebo ta nekonečná moudrost mi to všechno prostě pošle pod ruce. wow už teď cítím jak tvoří. Zveřejním to teď nebo ne?
Vždycky když jsem v přítomností lidí, napadá mě tolik tolik otázek. Když je pak řeknu nahlas, připadám se jako úplný idiot, naivka, nevědomec a to jsem pane vystudovala tu vysokou školu. Teď už stejně má vysokou skoro každý ne? Tak potřebuju nějakého toho lídra ne? Proč vlastně potřebuju tolik věcí? Tak mám psát každý článek jednu otázku a pak se o tom rozepsat? Ale tolik do hloubky já jít neumím, nebo jo? Mám lidem vyprávět své příběhy se života? Proč to nejde posunout nahoru, vždyť já s tímhle vůbec neumím, radši to asi vzdám. Ale to nejde pak nad tím budu celý večer přemýšlet. Ah kéž by mi tak někdo na tyhle otázky odpověděl, potřebuju partnera, který mě bude posporovat. Proč se mi zdá, že ten neexistuje. Ale nikoho nepotřebuješ jsi přece tak úžasná a on přece dělá všechno špatně. Tak inspirace přijď kde jsi? Jdu hledat v googlu jak psát blog.
No tak každej tam říká, jak to máš psát a že je to taková hračka že jo. Ale přece měla bych psát o tom, co je pro mě pravda, co má pro mě cenu, nebo musím vymyslet jen toho ideálního čtenáře a psát jen pro něj? Jak má být člověk úspěšný? Najdu už teď všude návody, teorii už mám snad zpaměti zmáklou, ale kdo mi pomůže to dát do reality? Ah už si zase jen stěžuju. Je třeba se pro něco rozhodnout a uvidět. Když to nepůjde, clověk to může vždycky změnit. Tak jdu na to.
je skoro devet večer, dítě spí, konečně mám čas na psaní, už o tom přemýšlím tak dlouho, chci psát, chci dělat lidem radost, chci se seberealizovat, tolik toho chci, mám ale pocit že vůbec nic neumím, ale vůbec vůbec, na jednu stranu jsem tak vzrušená, že můžu psát, ale na druhou stranu jsem už teď zklamaná , že nic nedokážu, že jsem k ničemu. ha potřebovala bych se naučít psát všema deseti, možná potom bych byla dost dobrá, potřebuju toho jěště tolik nastudovat, abych mohla něco smysluplného psát. Potřebuju se vždycky inspirovat a až pak můžu psát, takhle z ničeho nic nevymyslím. Mám strach.
Napsala jsem si do poznámek o čem jsem chtěla psát, ale těď si vubec nepamatuji, o čem to vlastně bylo. A bylo by to vůbec pro lidi zajímavé? Nikoho přece nezajímá, na co se sama sebe ptá nějaká Markéta. Na co myslí. Co vlastně ví. Markét, co vlastně víš a chceš lidem říci? Samé ty špatné věci, co se ti v životě staly, nebo spíš, které sis zavinila sama a pak z toho psát nějaké ponaučení?
Jedna stránka mne říká, že je to blbost a druhá je nadšená. :D Ha tak která je intuice a která je jen ten rozum. No ti slavní, chytří, vědomí říkají, že ta rozumová stránka, je vždycky ta negativní.
Tak jdem na to.
Ale člověk asi musí mít nějakou strukturu ne? Nebo ta nekonečná moudrost mi to všechno prostě pošle pod ruce. wow už teď cítím jak tvoří. Zveřejním to teď nebo ne?
Vždycky když jsem v přítomností lidí, napadá mě tolik tolik otázek. Když je pak řeknu nahlas, připadám se jako úplný idiot, naivka, nevědomec a to jsem pane vystudovala tu vysokou školu. Teď už stejně má vysokou skoro každý ne? Tak potřebuju nějakého toho lídra ne? Proč vlastně potřebuju tolik věcí? Tak mám psát každý článek jednu otázku a pak se o tom rozepsat? Ale tolik do hloubky já jít neumím, nebo jo? Mám lidem vyprávět své příběhy se života? Proč to nejde posunout nahoru, vždyť já s tímhle vůbec neumím, radši to asi vzdám. Ale to nejde pak nad tím budu celý večer přemýšlet. Ah kéž by mi tak někdo na tyhle otázky odpověděl, potřebuju partnera, který mě bude posporovat. Proč se mi zdá, že ten neexistuje. Ale nikoho nepotřebuješ jsi přece tak úžasná a on přece dělá všechno špatně. Tak inspirace přijď kde jsi? Jdu hledat v googlu jak psát blog.
No tak každej tam říká, jak to máš psát a že je to taková hračka že jo. Ale přece měla bych psát o tom, co je pro mě pravda, co má pro mě cenu, nebo musím vymyslet jen toho ideálního čtenáře a psát jen pro něj? Jak má být člověk úspěšný? Najdu už teď všude návody, teorii už mám snad zpaměti zmáklou, ale kdo mi pomůže to dát do reality? Ah už si zase jen stěžuju. Je třeba se pro něco rozhodnout a uvidět. Když to nepůjde, clověk to může vždycky změnit. Tak jdu na to.
No comments:
Post a Comment